Poutní místo Neratov

Umístění a příslušnost

Poutní místo Neratov leží na pravém břehu Divoké Orlice v Orlických horách, 16 km jihovýchodně od Deštného v Orlických horách, 8 km severovýchodně od Rokytnice v Orlických horách a nedaleko polských hranic.

Historie Bärnwaldu

První zmínky o Bärnwaldu, název Neratov se oficiálně používá až od roku 1918, pocházejí z období okolo roku 1550. Nicméně podle pověstí se zde usadili skláři o několik let dříve. Tehdejší obec stejného názvu, ale umístěním neodpovídá té dnešní. Což se dovídáme v Registrech vejpovědních mezních úřadu nejvyššího purkrabství Pražského, kde se již zmíněná osada nenacházela na pravém, nýbrž levém břehu říčky Orlice. K osídlení pravého břehu Divoké Orlice zřejmě došlo až později při vnější kolonizaci, která byla iniciována Zikmundem z Rýzmburka, synem Jana Licka. Roku 1567 Zikmund své panství prodal a spolu s celým rokytnickým panstvím přešla do rukou nového majitele Joachima Mauschwitz z Armenruh i nově vzniklá ves. Název obce se objevuje o pět let později v purkrechtní knize městečka Rokytnice.

Joachim a jeho syn Kryštof z Armenruh se významně zapsali do dějin panství. Postarali se o oživení náboženského života, to dokládá i vznik prvního dřevěného kostelíka v Bärnwaldu. První zmínka o něm pochází od neratovského kronikáře Eduarda Alligeriho, v níž dokládá, že kostelík sloužil jak k bohoslužbám, tak i jako pohřební kaple. V kostelíku byla umístěna nádherná renesanční křtitelnice, na níž byly vyobrazeny znaky rodičů a prarodičů donátora Kryštofa Mauschwitze a později k ní byla připojena kamenná noha a rokokové víko s řezbou. Dalším darem pro kostel byl i zvon, který byl datován rokem 1603, ale bohužel se nedochoval. Věnování takto hodnotných darů a celkový větší zájem o náboženský život je připisován Kryštofovým sympatiím k reformaci.

Po roce 1616 panství změnilo svého majitele. Novými majiteli se stal rod Zieglerů z Klipphausenu a od roku 1627 rod Nostitzů. V této době docházelo k postupné rekatolizaci, což potvrzuje i informace o obnovení farní správy v Rokytnici, do níž byl jako filiální kostel včleněn i Neratov.

Vznik poutního místa

Na začátku 60. let 17. století vzniká tradice poutního místa, bližší informace získáváme ze zprávy, která byla napsána o osmdesát let později. Zpráva zmiňuje tehdejšího rokytnického faráře P. Kryštofa Floriána Blažeje Dricka a jeho sen, podle něhož nechal vyřezat sošku Panny Marie. Soška byla 15. srpna 1661, na svátek Nanebevzetí Panny Marie, přinesena procesím z Rokytnice a umístěna do dřevěného kostelíka. Ještě téhož roku 8. září byla v Neratově zázračně uzdravena nejmenovaná žena pocházející z Rokytnice. Zvěst o uzdravení se ihned začala šířit po celém kraji. K soše Panny Marie putovalo stále více poutníků a to nejen z blízkého okolí, ale i ze vzdálenějších koutů Čech i Slezska. Pro tak velký příliv poutníků nebylo místo přizpůsobeno, a tak se již o šest let později přistoupilo ke stavbě nového, většího, kamenného kostela Nanebevzetí Panny Marie, pravděpodobně na místě původní dřevěné stavby. Kniha zaznamenávající zázraky na přímluvu Panny Marie – Liber consignationis z let 1721 – 1734 obsahuje okolo tři sta sepsaných svědectví o uzdravení či jiné pomoci ročně.

Kostel

Pro stále vzrůstající věhlas poutního místa a nedostatečnou kapacitu kostela bylo už po šedesáti letech rozhodnuto o stavbě nového většího poutního chrámu. Základní kámen byl položen 14. 8. 1723 majitelem rokytnického panství Janem Karle hrabětem Nostitz-Rhieneck za přítomnosti stavitele Carla Antoniho Reina, který se mimo jiné podílel na přestavbě rokytnického zámku. Po jeho smrti v roce 1730 převzal vedení stavby Jakub Ondřej Carowe. Ačkoliv známe jména obou stavitelů, jméno architekta nikoli. Nový chrám Nanebevzetí Panny Marie byl vysvěcen rokytnickým farářem P. Kryštofem Richterem a to dne 24. srpna 1733 na svátek sv. Bartoloměje. Vysvěcení předcházelo procesí, které přeneslo sošku Panny Marie z původního kostela. Procesí se účastnil i majitel panství Jan Karel hrabě Nostitz-Rheineck s chotí Annou Charlottou.

Exteriér a umístění kostela

Na stavbě je obdivuhodné mistrné zasazení do krajiny, kostel se nachází v poslední třetině kopce, a proto se stal výraznou dominantou celého okolí. Exteriér kostela byl přizpůsoben místním povětrnostním podmínkám, a z tohoto důvodu nebyl doplněn o výrazné architektonické prvky. Jednolodnímu kostelu dominovaly dvě na koso postavené věže, nad hlavním oltářem se nacházela sanktusová věžička, která již nebyla při rekonstrukci na počátku 21. století obnovena. Symbolický půdorys kříže byl dotvořen sakristií a kaplí Božího hrobu s oratoří v patře. Roku 1776 bylo vytvořeno kameníkem Františkem Hornichem a sochařem Václavem Heinrichem dvouramenné rokokové schodiště před hlavním vchodem do kostela. Schodiště bylo zdobeno sochami sv. Josefa, sv. Tomáše apoštola, sv. Terezie Velké a sv. Barbory.

Zdroje:

Boháč, Zdeněk. Poutní místa v Čechách. 1. vydání. Praha 2: Nakladatelství Debora, 1995. ISBN: 80-85923-07-6

Dibelková, Irena. Navštivte… Poutní místa v Čechách. 1. vydání. Praha 1: Nakladatelství Olympia, 2004. ISBN: 80-7033-844-X

Neugebauer, Richard. Dějiny Bärnwaldu/Neratova. Krnov. 1997.

Orlické hory a Podorlicko. Historie poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově. Oppeltová, Jana. Rychnov nad Kněžnou. 1999/9.

www.neratov.cz