Osudy poutního místa Neratov po roce 1945

Osudy kostela po roce 1945

Dne 10. května 1945 byl Bärnwald obsazen vojáky sovětské armády. Téhož dne voják v ruské uniformě vystřelil z pancéřových pěstí a jedna ze střel zasáhla malou sanktusovou věžičku kostela a vypukl ničivý požár. Obyvatelé se snažili požár uhasit, vytvořili řetěz od potoka a předávali si kbelíky s vodou. I přes jejich snahu požár zničil střechy, dřevěná schodiště obou věží, hodiny a roztavil zvony. Díky silné cihlové klenbě se oheň nerozšířil do interiéru kostela.

Krátce po této události došlo ke snahám o obnovu kostela ze strany místního faráře P. Ernesta Haika a zdejšího obyvatelstva. Pro rekonstrukci bylo potřeba získat finanční pomoc, která byla poskytnuta Ministerstvem školství a osvěty. Na financování se podíleli také farníci prostřednictvím dobrovolných sbírek. Dne 18. října 1945 začala firma Josef Kalous s opravou. Byla vybudována dřevěná konstrukce střechy, která byla pobita prkny s lepenkou. V dubnu 1946 proběhla kolaudace. Celková částka oprav byla vyčíslena na 472 233,10 Kč a přesáhla tak plánovaný rozpočet. Okresní národní výbor v Žamberku neměl jinou možnost, než si zbývající částku vypůjčit u Okresní spořitelny a záložny v Žamberku.

Další plánované opravy byly pozastaveny pro nedostatek finančních prostředků. Problémy se sehnáním financí pokračovaly, a proto se okolo roku 1950 navrhovalo, aby byl celý kostel zbourán, neboť byl „vinou okupantů a vlastníka zcela zanedbán“. Roku 1955 se organizování oprav ujal rokytnický farář P. Josef Císař, který získal finanční prostředky od Krajského národního výboru. Asi třetina střechy byla pokryta šindelem a zbudovala se dřevěná patra v obou věžích. Snaha P. Císaře se nesetkala s porozuměním, krajský církevní tajemník mu odebral veškeré finanční prostředky a nedlouho poté mu byl odebrán i státní souhlas nezbytný k vykonávání duchovní správy.

O Velikonocích roku 1957 spadly promáčené klenby a v roce 1958 se rozhodlo, že stavba bude ponechána na dožití, ale ani toto rozhodnutí nebylo trvalé. V roce 1960 požádal odbor pro vnitřní věci rady Krajského národního výboru v Hradci Králové o demolici kostela. Žádost byla zamítnuta. V roce 1967 si místní organizace Československého svazu mládeže upravila interiér kostela jako hřiště. Nicméně o zachování kostela se stále bojovalo. P. Stanislav Zeman si vyžádal uměleckohistorický průzkum a požádal o zapsání do státního seznamu památek. Roku 1973 o demolici zažádal i Okresní národní výbor v Rychnově nad Kněžnou. Poslední překážkou k demolici kostela se stalo památkově chráněné rokokové schodiště. Orgány památkové péče žádaly jeho přemístění, kterým bylo vyhověno. Schodiště bylo roku 1977 převezeno a osazeno v parku zámečku Skalka u Dobrušky, kde se nachází dodnes. Finanční prostředky určené na demolici kostela byly vyčerpány na převoz schodiště, a tak z demolice sešlo.

Osud kostela po roce 1989

Po roce 1989 nastal obrat. Kostel byl zapsán do Státního seznamu památek. Rokytnický farář P. Josef Suchár přišel s myšlenkou obnovit poutní tradici a vše se začalo měnit k lepšímu. Dne 15. srpna 1990 se zde konala pouť sice ještě na louce před kostelem, ale už o rok později ve vyklizeném kostele. Dne 11. září 1992 vzniklo Sdružení Neratov o. s., jehož cílem je navrátit život vysídlené obci a obnovit poničené poutní místo smíření v Neratově. Za bezmála dvacet let svého působení dosáhlo Sdružení Neratov mnoha úspěchů, mnoho cílů ale ještě zůstává nesplněno. Sdružení je největším zaměstnavatelem v okolí, stará se o lidi s lehkým či středně těžkým mentálním postižením. Provozuje zde chráněné bydlení i dílny.

V současnosti má Neratov 50 stálých obyvatel, funguje zde obchod i hospoda. V letech 2006-2007 byl kostel zastřešen částečně prosklenou střechou. Pohnutá historie a působivá atmosféra kostela do Neratova stále přivádí mnoho poutníků. V kostele se pravidelně slouží bohoslužby, pořádají se tu i různé kulturní akce. V polovině srpna se konají poutní slavnosti s duchovním, hudebním i divadelním programem, na něž přijíždí až 2000 poutníků. Jedinečnou atmosféru mají v Neratově také vánoční a velikonoční svátky.

Zdroje:

Boháč, Zdeněk. Poutní místa v Čechách. 1. vydání. Praha 2: Nakladatelství Debora, 1995. ISBN: 80-85923-07-6

Dibelková, Irena. Navštivte… Poutní místa v Čechách. 1. vydání. Praha 1: Nakladatelství Olympia, 2004. ISBN: 80-7033-844-X

Neugebauer, Richard. Dějiny Bärnwaldu/Neratova. Krnov. 1997.

Orlické hory a Podorlicko. Historie poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově. Oppeltová, Jana. Rychnov nad Kněžnou. 1999/9.

www.neratov.cz